Mé slovo závěrem...


Můj životopis by nebyl úplný, kdybych se alespoň letmo nezmínil o své rodině. Již během studií na AMU jsem se ke své celoživotní spokojenosti oženil s Martou Votápkovou – Petrovovou. Máme spolu tři děti: nejstarší Vadim – 1957 – manager, prostřední Taťjána – 1960 – JUDr, a nejmladší Kateřina – 1962 – zdravotní sestra. Všichni jsou profesně úspěšní a darovali nám čtyři vnuky a jednu vnučku. U příležitosti naší zlaté svatby v roce 2004 jsme s manželkou na dálku adoptovali indickou holčičku Ashwini V. Rai,která se tak stala naší další dcerkou.

A ještě několik slov o mé koncertní činnosti. Absolvoval jsem bezpočet vystoupení jako skladatel a klavírní improvizátor, který se specializoval na živou improvizaci k mluvenému slovu. Prakticky od mého absolutoria jsem společně vystupoval snad se všemi významnými českými herci – přednašeči – recitátory. Jak často dnes vzpomínám na dokonalé profesionály mluveného slova jako byli Vlasta Burian, Zdeněk Štěpánek, Jan Werich, Olga Scheinflugová, R. Deyl starší i mladší, E. Kohout, K. Höger, O. Korbelář, G. Nezval a další až po R. Lukavského, V. Fišara, V. Vosku, V. Ráže, O. Brouska, Stelu Zázvorkovou, J. Adamovou, Petra Haničince, O. Sklenčku, J. Adamíru, K. Slunéčkovou, I. Kačírkovou, L. Munzara… Jak rád bych je všechny vyjmenoval… Věřte, prožil jsem s nimi značnou část svého uměleckého života, a jsem jim za mnohé vděčný. Společné vystupování bylo vždy zodpovědné, ale i náročné, protože improvizace při vystoupeních byla často spontánně oboustranná a končila i k našemu vzájemnému překvapení. O tom ovšem posluchači samozřejmě neměli ani tušení…

Plejádu autorů, sbormistrů, dalších interpretů a režisérů, se kterými jsem v životě spolupracoval, pro příliš velký počet ani vyjmenovat nemohu, obávám se, že bych na někoho pozapomněl. Spíše bych mohl vyjmenovat jen ty, které jsem sice znal, ale se kterými jsem spolupracovat již nestačil… Za všechny bych ale rád poděkoval těm nejbližším – dirigentům: F. Belfínovi, Dr. Š. Koníčkovi, V. Pinkasovi, H. Macourkovi, M. Uzelacovi, J. Rimonovi, J. Váchalovi, P. Charvátovi a především Mario Klemensovi, kteří mé hudbě na nahrávkách vtiskli konečnou a neopakovatelnou podobu.

Základním momentem mé umělecké kariéry, opomenu-li samozřejmý talent, profesionální vybavení atd., byl můj široký okruh lidského i uměleckého působení.Dnes po létech vidím, že jsem měl životní štěstí úzce spolupracovat se špičkovými umělci a pedagogy všech profesí, kteří jsou dnes pro většinu lidí již nepřekonatelným pojmem uměleckého mistrovství. Prakticky každodenní spolupráce s vynikajícími tvůrci a interprety mne inspirovala k osobním tvůrčím činům a k hluboké umělecké pokoře. A za tuto životní zkušenost jsem jim všem nesmírně vděčný.

Váš Vadim Petrov

28.12.2005

podpis